Reference

Se synem jsme od porodnice cvičila rok a půl doma, avšak ne správně a ne kvalitně. Cvičení pro nás bylo spíše nepříjemné a neviděla jsem žádné pokroky ve vývoji.
Pak jsem sebrala odvahu a oslovila Petru, zda bychom nemohli zkusit přijet na intenzivku. Od první chvíle jsem cítila, že tohle bude naše cesta. 

Jiný způsob a osobní přístup. Nevěřila jsem, že je možný najít někoho, kdo mi během pár dnů dokáže vysvětlit fungování těla s obrnou..kdo mi ukáže co přesně mám dělat a jak to Damík může celé vnímat.

 Byla jsem odhodlaná dojíždět za ní do Prahy. Ten nahoře se ale rozhodl, že jsme možná dostali naloženo už dost, a tak se Petra přesouvá do Žďáru a my za ni každý týden můžeme jezdit. Přišli jsme za ní pozdě, spoustu věcí už nedoženeme. 

…Ale je to právě ona, co mě vždycky každý týden potěší, dodá novou energii a sílu vydržet a nepolevit. Damíka chválí, což on jako správný chlap rád slyší. Při každém cvičení jsem úplně v úžasu, jak se sebou nechá syn manipulovat. Musí mít v Petru plnou důvěru. A já taky. 

Vzhledem k tomu, že má syn zrakovou vadu a je těžší ho namotivovat běžným způsobem, jsem ráda za rady, jakým jiným způsobme to udělat. Ve spojení s neurologem MUDr. Severou a aplikaci botoxu směle pokračujeme dál po cestě DMO. 

Aplikaci botoxu Damík podstoupil už po čtvrté. Po každé do všech čtyř končetin a dvakrát i za krk.

 Za krk nám to pomohlo hodně s jídlem. Naposledy se i podařilo nedávat botox do levé ručičky. Je tak dobře rozvičená a volná, že není potřeba aplikace. Což je pro takto těžkého spastika, jako je Damík velký zázrak. 

Že se nám někdy něco takového podaří jsme ještě před rokem ani nedoufali. V poslední týdnech jde vidět, ze má Damík i větší cit v ručičkách. Pohyby jsou pomalé, ale cílené. Pro někoho málo, pro nás strašně moc❤️

Kristýna a Damián (těžká DMO)